#KOMENTÁŘ - Nový chodník nutí k zamyšlení

 Nový chodník v části jistebnického náměstí vyvolává emoce od první zmínky o jeho opravě a úpravě. V tomto textu nechci kritizovat postup radnice při komunikaci s občany při tak důležitém kroku jako je zásah do náměstí.

Prostor vznikl před stovkami let. Je tady vidět kroky historie a genius loci. Chodíme přes něj zcela automaticky a většina z nás vnímá krásu a ošklivost tohoto místa pouze okrajově. Proč ztrácet čas diskuzí o něčem tak nepodstatném a samozřejmém? Tuto otázku jste jistě už slyšeli. Vnímáme náš veřejný prostor zcela automaticky.

Bránit se novému a ustrnout v minulosti nemá smysl, žijeme na počátku 21. století, dělat si tu skanzen by byla cesta zpět. I já jsem toho názoru. Úprava chodníku tak, jak se nyní realizuje v Jistebnici, ale krokem zpět je. Nemám pro úpravu komunikace vysvětlení a zatím ani pochopení. Obnova veřejných prostor je samostatná a velmi důležitá disciplína, která se zabývá širším kontextem řešeného místa. Vůbec nechápu a neorientuji se v řešení jistebnické radnice. Neinvenční zásah do střípku velkého celku. Slzy do očí mi nahání pohled na renesanční kašnu, krásný objekt Zámečku a mezi nimi lampy veřejného osvětlení, které patří na parkoviště nákupního centra. Betonová dlažba, která zasahuje do kamenných kočičích hlav, které se v jiných městech vrací zpět. Na našem náměstí vidím spíše vzorkovnu lamp a typů dlažby. Našinec napočítá minimálně 8 způsobů dláždění a 5 typů osvětlení.

Cítím velkou bezmoc a bolest proti diktátu dotačních peněz, silný argument pro právě probíhající úpravu, na kterou budou občané Jistebnice koukat dalších několik desetiletí.

Upravila se zídka u Pomníku svobody, proč se neupravilo i schodiště do ,,obchoďáku“? Mé vysvětlení je, že potřebujeme ještě vzorky obkladů.

Koukejme se okolo sebe a zajímejme se, jak to jde jinde. Raďme se a naslouchejme.

Ing. arch .B. Mrzenová